BrsasBand.cz * Original Dixieland
Vítězslav Vondrášek
Narozen: 21. 7. 1951, bytem Rakovník. Rodinný stav: ženatý, děti Barbora a Josef.
Hudební vzor: Jiří Plašil. Nástroj: banjo Framus
Nejstarší a navzdory všem chorobám stále ještě
žijící člen kapely zahajuje každou sezónu varováním, že do švestek stejně
nevydrží. To by ale byla docela škoda.
Víťa je v Brass Bandu jediným multiinstrumentalistou. Svoji hudební kariéru
začínal krátkou anabází s trumpetou, pak ale přesedlal na strunné nástroje. Jako
kytarista a mandolinista působil v country skupině Trapeři, s různými country
formacemi hrával též na kontrabas, pak působil několik let jako baskytarista
v tanečním orchestru Populár Slabce. V roce 1990 byl u zrodu Brass Bandu a jako
jeho první tubista nahrál desky Just Little While To Stay Here a Down By The
Riverside. Po tzv. párkové rošádě (viz Pavel Kadlík) využil astmatické
indispozice, pověsil tubu na skobu a začal hrát na banjo, což činí dodnes.
Jazzová a zejména dixielandová hudba mu doslova učarovala. Jako jeden z mála
členů Brass Bandu zná celým názvem všechny skladby z repertoáru kapely, ale též
jejich autory a protagonisty stěžejních nahrávek. S některými z nich si prý
dokonce i tyká. Hluboké znalosti mu vynesly privilegium vybírat skladby pro
jednotlivá vystoupení. Víťa je však zároveň i hlavním motorem kapely v tzv.
zkouškovém období, kdy vybírá nové písně a bdí nad úrovní jejich nastudování.
Kromě toho je webmasterem současné podoby kapelních internetových stránek.
Za zmínku stojí zcela určitě i nástroj, jenž Víťa již několik let používá. Jde o
banjo, které zakoupil od legendárního hráče a kapelníka Old Timers Jazz Bandu
Jiřího Plašila. Tato skutečnost má pro život kapely přímo magický význam,
obzvláště nyní, po Jirkově smrti. Banjo totiž velmi dobře drží ladění, a pokud
se rozladí, je taková věc vnímána jako zlé znamení. „Jirka to vidí,“ nese se
většinou v takových chvílích zákulisím a Brass Band ví, že je nejvyšší čas
odložit flašku, vyhodit fanynky ze šatny nebo propustit ze záchodu zamčeného
kontrolora Ochranného svazu autorského.
Víťa je v kolektivu oblíben (někdy až příliš), a to zejména pro svou zádumčivou
povahu a náladovou stabilitu. Na rozdíl od některých jiných hráčů, jejichž
nálady mají výkyvy jak horská dráha, osciluje Víťa jen velmi nepatrně. Od
starého bručouna po neúspěšného čekatele na umístění v léčebně dlouhodobě
nemocných.
Ve volném čase se zajímá o starý jazz a internet.