BrsasBand.cz * Original Dixieland
Pavel Sklenička
Narozen: 11. 12. 1965, bytem Lubná u Rakovníka. Rodinný stav:
ženatý, děti Tomáš, Štěpánka a Václav. Hudební vzor: Gene Krupa, Pípa
Novák. Nástroj: různé bubny a mechanika z 20. a 30. let minulého století,
převážně z amerických manufaktur firem Leedy, Duplex, Rogers nebo Slingerland.
Pavel Sklenička
Je protipólem těm nadaným členům BrassBandu,
kteří dokáží hrát hned na několik hudebních nástrojů najednou. Neumí totiž
pořádně ani na jeden, a tak z nedostatku jiných příležitostí tluče do bicích.
Touto úchylkou trpí již od dětství, a to navzdory tomu, že z něj otec chtěl
vychovat skutečného muzikanta a platil mu téměř osm let hodiny v hudební škole
v Lounech. Marně. Pavel nejprve předstíral zájem o klarinet, později jako samouk
též o kytaru, aby nakonec stejně skončil u bubnů. Jeho první velkou kapelou byl
dechový orchestr LŠU Louny, kde jako malý klarinetista získával první
muzikantské i životní zkušenosti. Dodnes nejraději vzpomíná na zájezdy vlakem
Družby k Dukelskému průsmyku. Téměř při každé cestě s BrassBandem se snaží
navázat na tehdejší atmosféru, takže i během kratších výjezdů okolo Rakovníka se
neustále ptá, kde je v autě jídelní vůz, kdy už přijde průvodčí nebo v kterém
vagónu spí děvčata. Po dětské dechovce působil již jako bubeník ve studentské
rockové skupině Mit Mut Louny, pak hrál v tanečních orchestrech Melodie Rakovník
a Populár Slabce, a dále ve folkrockových formacích Pokaždý Jinak, Cimrvére
Blues a Hradní duo. Od roku 1991 vystupuje s BrassBandem.
Jeho bubenický styl, založený na cenění zubů a neustálých poruchách historických
bicích nástrojů, spoluvytváří celkovou image kapely. Staré bubny a stojany totiž
nebyly původně konstruovány na tak zběsilý způsob hry, jaký Pavel, zvláště pak
v závěrech vystoupení, praktikuje. Souprava tudíž jen málokdy vydrží pohromadě a
často se dohrává s převráceným bubnem, rozpůleným činelem nebo prasklou telecí
blánou.
Snad aby si Pavel, sám hudebník spíše podprůměrný, zasloužil své místo mezi
hvězdami BrassBandu, začal skládat rádoby humorné texty. Náměty čerpá ze života
kapely, svého vlastního rodinného zázemí, ale mnohdy sáhne i k celospolečenským
tématům, jako je nezaměstnanost, rasová diskriminace či registrované
partnerství.
Pavel nebyl v počátku v kolektivu příliš oblíben. Ale od té doby, co kapelu
hostí, pokaždé když ho přijede vyzvednout na vystoupení, domácí slivovicí, se
jeho pozice přece jen trochu vylepšila. Kolegům v kapele sice stále ještě vyká,
ale již smí být uveden i na plakátech či v reklamních brožurách, byť jen jako
pomocný personál.
Ve volných chvílích se Pavel nejraději mrzačí na trávnících nejnižších
fotbalových soutěží, kde, pokud právě není na operaci nebo rehabilitaci s
koleny, obvykle působí na postu pravého záložníka (v jeho případě většinou totéž
co náhradník).